Tato série se zabývá jedním z nejtemnějších období lidských dějin, systematickým pronásledováním a vyvražďováním Židů a dalších menšin nacistickým režimem během druhé světové války. Sleduje osudy jednotlivců a komunit, jejich utrpení, ale i neuvěřitelnou sílu ducha a touhu po přežití. Poskytuje hluboký vhled do příčin, průběhu a důsledků této tragédie. Je to důležité svědectví a varování pro budoucí generace.
Na sklonku roku 2002 poctila Švédská královská akademie Imreho Kertésze Nobelovou cenou za literaturu, se zvláštním zřetelem k jeho prvotině Člověk bez osudu. O svém dalším románu Fiasco Kertész říká: „Svoji zásadu žít a psát stále týž román rozhodně neopouštím. Fiasko vyvěrá ze stejného pramene jako Člověk bez osudu, a třebaže se jeho tok vine jinudy, oko pozorného čtenáře dozajista rozpozná to místo, kde se obě větve posléze sjednotí.“
Dieser Roman ist, so die NZZ, das "wohl abgründigste aller großen Werke der Holocaust-Literatur".§Die Arbeit an dem Text zum Drehbuch gab Kertesz nun die Freiheit, sein Material auszudehnen und mit autobiographischen Einzelheiten anzureichern. So erleben wir am Ende der Filmfassung das zerstörte Deutschland zur Stunde Null, geraten zwischen die auf den Straßen herumziehenden "displaced persons" und in die Ruinen Dresdens, bevor der befreite Held der Geschichte endlich nach Budapest zurückkehrt. §Kertesz hat in Schritt für Schritt aus der eigenen literarischen Vorlage ein neues Kunstwerk gemacht.
Maďarský spisovatel Imre Kertész (1929) ve svých patnácti letech prožil a přežil Osvětim a Buchenwald. O této své zkušenosti napsal s odstupem několika desítek let dvě své nejdůležitější knihy: Člověk bez osudu (1975, česky 2003) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990). V roce 2002 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Hrdina prózy Kaddiš za nenarozené dítě žije s pocitem, že se běsi, které poznal v koncentračním táboře, mohou kdykoli vrátit, takže vlastně své přežití nepřežil…... celý text
Die LiteraNova-Hefte bieten praxisnahe Unterrichtsmodelle, die in der Regel sechs bis acht thematische Sequenzen enthalten. Diese Sequenzen sind als flexible Bausteine konzipiert und folgen dem Doppelseitenprinzip: Auf der linken Seite finden sich Arbeitsblätter mit Text- und Bildmaterialien, Grafiken sowie Aufgaben für einen methodisch variablen Unterricht. Die rechte Seite bietet Lehrerkommentare mit didaktisch-methodischen Hinweisen und Lösungshilfen in Form von Skizzen, Tafelbildern oder tabellarischen Übersichten. Im Anhang sind Materialien zur Ergänzung und Vertiefung sowie Projektvorschläge enthalten. Die Reihe stellt wichtige Werke der deutschsprachigen Gegenwartsliteratur vor und greift Lektüre- und Aufgabenvorschläge der Lehrpläne auf. Sie zeigt exemplarisch, wie zeitgenössische Literatur ab Klasse 10 im Unterricht vermittelt werden kann. Die abwechslungsreich gestalteten Modelle fördern eine aktive Auseinandersetzung mit der Literatur und unterstützen Lehrkräfte bei der Planung und Durchführung ihres Unterrichts.
Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu. V Kertészově díle je zobrazen koncentrační tábor z pohledu patnáctiletého chlapce a líčen ve stylu téměř nezúčastněného věcného kronikáře. Název odkazuje na stav kolektivního osudu, v němž je člověk zbaven možnosti individuální volby. Z maďarštiny přeložila Kateřina Pošová.
Trojici svých děl Člověk bez osudu (1975, česky 2003), Fiasko (1988, česky 2005) a Kaddiš za nenarozené dítě (1990, česky 1998 a 2003) završil Kertész záhy po udělení Nobelovy ceny za literaturu (2002) románem Likvidace; uzavřel tak volnou tetralogii, v níž toto poslední dílo typově tvoří paralelu ke Kaddiši za nenarozené dítě. Pokusil se jím udělat tečku za svým „věčným tématem“ holocaustu jako konce evropské kultury. Klade si v něm otázku, jak naložit s životem po Osvětimi, s pocitem osamění a zodpovědnosti, jenž nastává po pádu totalitního režimu, „uprostřed nicoty pokládané v počátečním opojení za svobodu“. Jde o úsporně napsané a zároveň složitě komponované dílo s téměř detektivní zápletkou a hlubokým filosofickým nábojem. V textu najdeme četné odkazy mj. na díla T. Manna, T. Bernharda, S. Becketta a G. Ottlika. Znalost těchto spřízněných děl ještě umocňuje i tak velmi hutný čtenářský zážitek.
